Anotace: -----

Zřím jasnou hvězdu na večerní obloze
mechových klasů šumění
těžký odér tlení se line
Jen jedinou na tom zářicím voze
kráčejíc po nich v dunění
spadlých světýlek Ódine
Realita pocuchána leč mířicí
s rozpuštěnými vlasy osudu vstříc
tak poraněna
Pomáhají ji jen věřicí
v srdci nesoucí uhlíky víc a víc
mnoha z nich rožhavena
Červenou září v temnotě
jsou ony záblesky prozření
tvoří se tak táhle
Setrvávajicí na hmotě
potácejíc k sevření
shoří pak náhle
Tekoucí krví vroucí
v žilách prostoduchých zabedněnců
je chaos podmíněn jak srdce tlukot
Lesknoucí odraz skvoucí
ze seschlých listů vitých věnců
zasažen lehl a ustal bytí hukot
Tu pochopením zabrán u potoku slov
že opět někdo z toho těží
nebyl to jen lov
lov o veliké hanbě stěží
A tak v pozdním ránu se ubíjí
zda-li klubko nitě odvíjí
Jen v mysli touze zázraku
přináší se na oplátku

Publikoval(a): Flamaintenebris, 10.3.2022