Anotace: Ať moje srdce zemí letí jak záblesk světla nebeského!

Renesanční
napsala Marie Bernadeta

V březnových tónech za oknem se větve stromů naklánějí k zemi na pozdrav pocestným.
Na sněženkových kalíšcích se dlaně Bílé paní chvějí a slunce nevychází, ale ani nezapadá.
Však v suchém souznění loňských stvolů slunečnic sýkorky včerejší den cvrlikají o jaru,
co zatím ještě spí a nepohne se ani větev lísky v tichém podvečeru dnešním.

Tam za oknem je tichost podvečera, co trvá celá staletí a jsem-li živa, ať také ke tvé duši jak holub bílý přiletí, zima už odložila bílé šaty a Hradní paní s vlečkou svojí ukrytá je ve věži a s rukama pod bradou se trochu mračí, kdypak jí asi na podnosu přinesou krajíc chleba s vodou průzračnou.

Do fléten pisklavých se zaposlouchá
a náhle i doba zádumčivá jí veselejší připadá.
Ať!

Ať večer spolu protančíme směle,
ať v krůčcích našich tanečních se ještě štěstí zablyští,
jak stříbro kdesi na rybníce v čase poledním.

Ať na pozdrav ti v dlouhých šatech rukou pokynu:
Můj milý tanečníku srdceryvných lásky vzlyků,
dlaň ke mně neviditelně natáhni a v taneční mé chvíle
proměň, jak byli bychom středověcí milenci!
Ať vypovědět můžeme, že láska v duši nikdy neskončí!

Tys Anděl můj a Strážce mého žití pozemského,
já znám tě dávno, jako dlaň, co chrání
a slovo toho, co mne posiluje,
když na leccos zde ve světě už nestačím.

V souznění s duchem tvým se pokouším
jít životem svým s cejchem předků svých,
jimž jednou snad porozumím
a bolest věků v srdci potlačím,
když jako Hradní paní jsem jako stín,
co s tebou večer protančí.

Tak vezmi moje jemné tělo z éteru
a obejmi ho, jak kmen stromu bys objímal.
Já kořeny mám vrostlé v zemi,
jsem jabloň, co pupeny jí raší,
jak slunce políbí je a vláha půdu ovlaží,
najednou míza celým tělem zapulzuje
a moje květy růžově se rozvijí.

Jsem v květech všech stromů,
Jsem v barvách jarních květů.
Jsem kapky deště, co pleskají na okap,
co stékají z parapetu,
když vodou blázen přeliješ.
Jsem poušť v Sahaře
i monzunový příval dešťů,
Jsem obláček z páry
I bílá čára na obloze,
Když rozlévám se v hudbě renesančních tónů
A tančím s tebou ve střevících z protěže.

Ať moje srdce zemí letí
jak záblesk světla nebeského!
Ať rozlije se všemi světy,
jako přání být harmonií
láskyplných doteků.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 6.3.2022