Anotace: Přátelé jsou jako andělé. Dají nám křídla ve chvílích kdy ta naše zapomínají létat.

PŘÁTELÉ ANDĚLÉ

Za mašinou v práci sedím,
do bílé zdi tupě hledím.
V srdci smutek, žal a lítost,
sedím tu jak prázdná bytost.

Ptám se zdi i vyšších sfér,
proč nemůže být život fér.
Proč nám občas dává facky,
a pod nohy hází klacky.

Kroutím hlavou nechápu to,
avšak je to možná proto.
Že si všechno pouštím k srdci,
takhle už to nejde přeci.

Napsal mi můj anděl z hůry,
odlož smutek, zahoď chmury.
Život někdy těžký bývá,
ale zároveň i krásy skrývá.

Anděl můj mi napsal směj se,
napsal prostě skvěle měj se.
Mě pak došlo, že přišel čas,
říct si všechno zlé vem ďas.

Do svých očí vrátím zář,
úsměvem rozjasním si tvář.
Ze srdce poděkuji přátelům,
že podobají se andělům.

Publikoval(a): Cabasek, 2.3.2022