Anotace: 2017

skrze tvé dýchání
se poznávám

i přes zavřená okna
tiché meluzíny
mezi škvírami

záclony odkryjí výkřiky do prázdna

ale i to jsem já
se svými chybami

učím se procítit zpocená těla
poztrácet obleky
před sebou
zcela

prožívat křivky jak koleje ze snů
a milovat dívky z alabastru

"někdy mám pocit
že všechny růže v zahradě
mi voní"

do květu každá dozraje
i když jedna druhé cloní

a co když chci pugét
kterej mě opíchá
aby zraněná místa
mi vyléčil do ticha

procházím tak tiše
hledám bolest v břiše
občas se i stavím
o trochu níž v pánvi
jak furt hledám
nic tam není
přes všechny hloubky
zmapovaný

a tak se od/stínům
do sklizně nebráním
stejně jak v přírodě
cyklicky nastavím
proudění v rovině Lásky

Publikoval(a): Martin Havlíček, 12.2.2022