Anotace: Prostě jsem se potřeboval vypsat z depky.

MYŠLENKY
Víčka se pomalu únavou klíží,
tělo už zvolna chystá se spát.
Myšlenky v hlavě však stále hýří,
nechtějí dovolit snům se zdát.

Říkají nespi, jsme tady s tebou,
můžeš nás řešit celičkou noc.
Hlava už bolí a ruce zebou,
snažím se nad nimi převzít moc.

Stále se nedaří podlehnout spánku,
myšlenky smějí se, nahání strach.
Jsou jako cejch co vypálí známku,
sypou se na mě jak hvězdný prach.

Ty špatné jako nůž co tvoří ránu,
bodají stejně jak otrávený šíp.
Všechno bolí jak po strašným flámu,
snažím se říkat si, že bude líp.

Pod tíhou emocí oči se lesknou,
slzy jak rosa stékají po tvářích.
Vzpomínky zlé jak facky plesknou,
jsou jako trest za každý hřích.

Temnota noci už přechází v ráno,
myšlenek síla v dáli se ztrácí.
Zdaleka nemám nad nimi vyhráno,
napravit chyby dá těžkou práci.

Důvěru blízkých jsem jako hůl lámal,
působil bolest a rozséval zlost.
Výčitky svědomí tíží jak zával,
už je však na čase říci si dost.

Pořád se ohlížet už nemá smysl,
to co se stalo již nelze vzít zpět.
Zas chci mít čistou a jasnou mysl,
zase se chci smát na celý Svět.

Už nechci podléhat smutným pocitům,
teď už vím co to mám za štěstí.
V srdci mám ty nejkrásnější z citů,
v srdci mám lásku v srdci mám přátelství.

Publikoval(a): Cabasek, 11.2.2022