Krapet kapek / Kolem dokola / Když v jedno se pojí
Krapet kapek / Kolem dokola / Když v jedno se pojí
Krapet kapek
Bubnujících za oknem,
stékajících se střechy.
Ve žlabu pak potokem,
splývajících ve vzdechy.
Kapky, jedna po druhé,
i v pramínky se pojí.
Vracející se kruhem,
svodem tu pro obojí.
Kolem dokola
Obchází, stále číhá,
ta zabydlená tíha.
-
A proti ní i síla,
kterou víra posílá.
-
Spolu pak se střetají,
protivenstvím netají.
-
Kolem stále dokola,
tak tíha sílu volá.
Když v jedno se pojí
Kámen ve slovo,
a slovo v kámen,
básní obojí.
Tou dvojí touhou,
v tekoucí pramen.
Proměnou snovou,
tak jejím klamem.
Těžké je kámen,
také i slovo,
ve znění ámen,
povznést hrou novou.
I slovem nad zem,
odlehčit v nádech.
Ve verši ladném,
v kamenných zdech.
Publikoval(a):
Litarts, 10.1.2022