Anotace: Několik střípků pocitů za poslední období zachycených na křídlech podzimu...

Na bříška tvých kaštanů
položím nesměle své rty
v tajemství krvavých břečťanů
podzim už míchá magické karty

mráz pokryl stříbrem střechy z jinovatky
život je hořký a není sladký
rveme se o něj
v tiché nostalgii prožitých radostí
a hodiny na věži bijí a bijí
než ticho se kolem rozhostí...

hvězda na stromě září
ve zlatavé řece plné slov
a spadaného listí
smutná melodie zebe jak kov
srdce jizvami surově hyzdí

a jenom Večernice
dělá mi společnost
srpek zádumčivého měsíce
ten třpytivý osamělý host...

Venuše, vášnivá bohyně lásky
tiše mě zve nahlédnout
za oponu hry bez nadsázky
jen klidně se nechat nést a plout

Jitřenka zářivá pálí cejch ránu
když na cestu mi svítí jediná
stíny se skryly do černého rámu
v korunách stromů mlčících v šedinách

kroky jako chřestidla
v napadeném listí
šedivá oblaka pobledlá
v podivném tanci šustí


Ráno v dušičkovém opojení
zazáří na volavčích křídlech
ve vyprahlé řece rány pění
a nikdo neslyší ten tichý povzdech....

Publikoval(a): Klarineb, 4.11.2021