Anotace: ---

Jako kámen

Mnohé vyslovené ámen,
svou tíhou, ve znění známém.
Nadlehčit je, vtisknout duši,
souzněními, jež jim sluší.

Oblohou si letí ptáci,
jen tak, pro inspiraci.
Jak lehce ti se vznášejí,
i v hejnech spolu snášejí.

Také slovo lehkým zdá se,
zazní-li též ve své kráse.
Spojeními v libém zvuku,
bez všech tíhy přízvuků.

Tak povznést je a nadýchnout,
to ámen, ze sevření pout.
I posílat tam namnoze,
za těmi ptáky, k obloze.

Se ctí ve lsti

Jak uchovat si čest,
ve svodech zrad a lstí.
Kde i svíraná pěst,
se bouří, někdy mstí.

Život četných nástrah,
střetů, hrozeb, pastí.
A často z něj jde strach,
přináší-li strasti.

Zkoušky odolnosti,
jak v nich obstát zdárně.
Pevností svých ctností,
přitom však i tvárně.

Páteří nezlomnou,
v souboji s neřestí.
Taktikou též klamnou,
či zaťatou pěstí.

Se ctí dojít ke cti,
ve hře oboustranné.
Ta dává hodnosti,
na straně té správné.

Bez náhod

Kam to jen vkročil,
s přivřením očí!
A koho si vzal,
bděl, či spíše spal?

To bylo tenkrát,
něco, jako zkrat.
Řízením vyšším,
osudem příštím.

Vše plánováno,
dopředu dáno.
By tak stalo se,
v životní trase.

A každé dění,
nové stavění.
Pro zdárný vývoj,
kde i nutný boj.

Vír

Ten zvířený prach,
jenž pak usedá.
Avšak v ozvěnách,
stále se zvedá.

Skutků svéhlavých,
sporů vznícených.
Směrů neblahých,
či osvícených.

Kolem vznětů vír,
a stáčí se v dál.
Přináší i smír,
když hrozbu odvál.

Přístav

Každý má přístav milosti,
to malé svoje zázemí.
Pro bolesti a v lítosti,
i oddechne si: blaze mi.

Kde síla vzdorem pramení,
a nabytí rovnováhy.
To vlastní, tak křehké jmění,
jako vzácný poklad drahý.

Vždyť život vírem ve vlnách,
nemnoho tu břehů pevných.
Často nucen, překročit práh,
kde však není jistot zjevných.

Z toho přístavu milosti,
jenž je i jeho zázemím.
Zdrojem pocitu plnosti,
a neříká jen, zdá se mi.

Publikoval(a): Litarts, 22.10.2021