Anotace: tenhle kousek bych rád věnoval ženě, se kterou jsem se opakovaně v životě míjel, která mě přivedla k psaní, a o které už léta nic nevím...

~ PANÍ MÁ! ~

(Haně)



Má Lásko,

jsi pro mne navždy výjimečná,

já k tobě bych se vrátil hned!

Tenkrát jsi byla přenádherná slečna...

Ach, celé roky snívám, jako teď…



~



Před mnoha lety jsem tě náhle ztratil,

to všechno, pro co se dá žít,

ač před oltářem nebyli jsme vzati,

bez tebe nemám nic, nic nebudu už mít!



~



Tak věřte, Paní má,

že já vás míval rád,

málo mé srdce vnímá;

je plné těžkých ztrát!



Přec je to dávno už,

své štěstí v mlze vídám,

s věkem prý moudří muž,

však vzpomínky tytam...



~



Třeba mě má jen za mrtvého,

jen za vojáka, co v poli pad,

třeba je zdraví chatrného,

již více nechtěla si lhát!



… a možná, že zemřela mi sama,

jak chtíč, co naše těla sved´,

nejspíš pak proklíná mě Hana,

v srdci mdlém po mně zbyl jen led.



… snad city ustrnuly touhou

a navždy zůstala v nich snít,

andělé, že nám dopomohou,

že spolu budem umírat i žít.



… třeba štěstí měla jenom půl;

u mého fota modlívá se denně,

přec myslím, že nade mnou zlomila už hůl,

a doufám, že věřit nepřestala ve mě…



~



Ach, Paní má, má Paní,

já toužím po vás k uzoufání,

a křičím: „Bolí mě ten žal!“



Já tolik básní pro vás psal...

Ach, tolik jsem vás miloval,

jak já vás, Paní, miloval...



~



Ve snách se díváš do duše mé,

svou zkázu přivolávám,

city tak tiché, potlučené,

jen vina se mnou spává...



Mé srdce tolik lásky má,

zahlcené je zcela,

přemírou lásky uhnívá,

přemírou lásky sténá.



~



Tak prosím, odpusť, Paní má,

ta chyba Život stála,

láska v mém srdci skomírá;

jen k stáru zavzdychala...

Publikoval(a): J.F.Julián, 21.10.2021