Anotace: Někdy člověk neví, zda sen byl sen, nebo skutečnost...

....A z malé mořské víly, zbyla jenom pěna.
Vedle ní, zrodila se žena
Vzpomínám, jak ve dveřích jsi stál.
Bál ses, ale usmíval.
Toho večera chtěla jsem jít spát
přivykla jsem, nikoho už nečekat.
Najednou, vždy němý zvonek, křičí u mých dveří
váhala jsem ....
Otevřít či neotevřít ??

Vstoupil jsi, jen tak ... bez vyzvání
můj zrychlený dech byl vidět ... a nešel skrýt.
Zrudla jsem studem, a beze ptaní
jsem sklopila oči a pokynula - dál můžeš jít.
Voněl jsi sladkou touhou
tou stejnou, jako voněla jsem já...
a očima ses vpíjel pod mou noční blůzku,
... vůbec ne moc dlouhou..
S rozpaky rudé víno jsem ti nabídla

Naše vertikály toužily se protnout,
rty přitiskly se něžně k lemu sklenice...
...odvážná slova musel jsi hned polknout
já chtěla být tvá.
Nic více.
Ruka Tvá hladila mou tvář i vlasy
a upravila ramínko, které pod rameno spadlo...
Jen málo smělý muž, tichý, bojácný a plachý...
Jak ráda bych nahlédla až za zrcadlo..

Zatím však zavřela jsem oči a vnímala Tvou přítomnost...
a z vína trpkou příchuť hroznů červených...
Nedokázala jsem si říct ,,dost,,!!
slyšíc jen Tebe... Tvůj dech.. i Tvůj svůdný smích.
Silueta mého těla...posetá kapkami chladné rosy,
v odlesku starých stolních svítidel,
byla Ti vábničkou, jíž lovci nosí
lákajíc jeleny ať k laním příjdou a padnou do jejich osidel....


Ranní paprsky slunce, mlhavě probleskují mezi závěsy.
Mlčky vzpomínám na večer minulý.
Ptám se jen tiše :
,,Kdopak jsi? "
Nevím, zda byl jsi tu, nebo jsme se, jen ve snu, jak kapky deště ... minuli? "

Publikoval(a): Hedullinn, 11.10.2021