Anotace: ...

Vlnky klidné řeky čeří
pár větviček vrbových.
Končí léto, končí volnost.
Přijde klec a přijde sníh.

U břehu se děti koupou,
slyším jejich sličný smích.
Jsem však stará jak dnes léto,
neumím být jednou z nich.

Co jsem k sobě připoutala,
zranila jsem v činech svých.
Chtěla jsem být pevná skála,
jsem jen vítr ve větvích.

Jednou přijde jitro čisté,
rosa padne v krůpějích,
vrby opět zčeří řeku,
probudím se za snů zlých...

Co jsem k sobě připoutala?
Vždyť jsem vítr ve větvích!
A tak půjdu dál svou stezkou
jako snílek, poutník, mnich.

Publikoval(a): mnich-v-blues, 10.9.2021