Anotace: V lese je člověku hned líp, zvlášť když může do skal vykřičet, co ho trápí. A skály mlčí a člověku se uleví... Takovou moc má snad jen příroda...A to vyšší v nás i mimo nás...

Položím vzkaz do zdi nářků
do mechu v zeleném kameni
slzy jako daň za přetvářku
vím, že srdce se přáním nezmění

vykřičím vzkaz do zdi pláče
odevzdám jej chladu v kameni
jako žába zraněná mysl skáče
přijmu jej a tím ho proměním

odevzdám se klidu stromů
tiše se do nich ponořím
vždyť tudy vede cesta domů
smutky se rozplynou v jemný stín
jež ve slunci se na zlato promění...


Vykřičím vzkaz do temného lesa
do skrýše lesního bludiště
a pýcha jak zraněná baronesa
vykoupí se v bahně kaliště
rozrytá stopami divočáků
odletí volně pryč s křídly ptáků...

Publikoval(a): Klarineb, 21.8.2021