Zasažen...
Zasažen...
Zasažen
Tak či onak ze všech stran,
v tom i onom podání.
Kulatostí, podle hran,
a svody klamných zdání.
Řazen ve směru proudu,
chycen do sítě spletí.
Kde valí si svou hroudu,
tak vstříc osudu letí.
Zasažen však s ohledy,
jež uvolňují místo.
I pro vlastní pohledy,
kde více bývá čisto.
To místo si najde sám,
také o ně bojuje.
Vzdorem k cizím podobám,
brání a obhajuje.
Kdo je?
Utajený ve svém znění,
projeven spíš klamné zdání.
V očích z duše pouhé chvění,
naléhavé, bez ustání.
Hledající, těkající,
a v tom nitru osamnělý.
Na kohosi si hrající,
jen zřídka víc se osmělí.
A nahlédnout nechá v úkryt,
kde tluče i jeho srdce.
Kdo však se do něj může vrýt,
tomu rozbuší se prudce.
Kdo je kdo, jen pro někoho,
a i pro toho ne zcela.
Vždyť znění v člověku mnoho,
kde rána by krvácela.
Publikoval(a):
Litarts, 9.8.2021