Anotace: To nejcennější co máme

Naše zlatíčka

Když máš dětí ,jako smetí,,
život s nimi děsně letí.
Vyvařuješ dudlíky ,
ohříváš jim mlíčko.
Za to tvoje úsilí poblinkají tričko.
A těch plínek hromada !
Že nemůžeš na záda?
Uplakánci malí ,už aby se smáli.
Pro ten úsměv roztomilý,
nemáš doma volnou chvíli.
Učíš je jíst kašičku,
zeleninka nechybí.
A než pijou z hrníčku ,
táta mizí na ryby.
A to malé batole ,
co se vrtí na stole,
očičkama pilně zkoumá.
Není ten můj rodič ňouma?
Proč mi z pusy bere věci?
V postýlce jsem jako v kleci.
Proč mi berou nočníček,
když je pod ním rybníček?
Proč mi dávaj kohouta,
stále někam do kouta.
Pořád bych se na něm houpal.
Taky bych se rád už koupal!
V noci se k mamince tulím,
to je toho ,že zas bulím.
Jen chci hezky pochovat,
abych vás moh míti rád!

Publikoval(a): Do-sna, 4.8.2021