Anotace: Já asi už nechci pokračovat takhle, protože když se budu vnímat jako zraněné zvířátko v rohu, tak se budu cítit jako zraněné zvířátko v rohu. Asi bych se cítit víc jako tygr a méně jako kotě, ač mám rád koťata.

Stíny, co tu nejsou
a děs, co nikdo necítí.
Stále dál mě nesou,
tam kam slunce nesvítí.
A já pravím dost,
zmaru toho mámení.
Chci být strachu prost
a mít vůli z kamení.
Stojím tu, ač cítím strach.
Neboj, už nejsem prach.
Kráčím, ač nevím kam.
Odmítám dál věřit v klam.
Zlomený a zase celý.
Tenhle život není skvělý.
Není to však důvod lát.
Vyrob radši duši plát.
Někdy jdu a někdy padám.
Po vzoru všem svým vadám.
Ale nevzdávám to, stále vpřed.
Ač to někdy nejde hned.
Hořím uvnitř, nejen tam.
Vlastně nikdy nevím kudy kam.
Avšak stojím, skoro celý.
Jsem to já, zas skoro bdělý.
Krev ze srdce občas teče
a čas sám se děsně vleče.
Občas vítám večer v kleče.
Nenaléhám v ostří meče.
Život občas bolí k smrti.
To ví dobře staří kmeti.
Avšak žiji a vidím slunce.
Jsem vyzyvatel svého konce.

Publikoval(a): eurius, 27.7.2021