Anotace: ---

Jak pole orané a smýkané,
úhor, plevel i setá plodina.
Také slza vzlyku z oka kane,
bohatě tak prostřená hostina.

Ten zázraků stůl se svou nabídkou,
z něhož duše bere, co jí patří.
Prožitky hloubky se směsí plýtkou,
ceny všech darů i trestů spatří.

V souhře, ve vzájemné symbióze,
jedno, jako odpůrce druhého.
Nestálé vjemy ve své poloze,
stavu výměnného pouhého.

Neklidná duše touhy horoucí,
plovoucí, kotvená v zemi pevné.
Povstává, uléhá, dnem i nocí,
pro sepětí štěstí a úlevné.

Publikoval(a): Litarts, 14.7.2021