Anotace: Krátká rozvaha nad tím, zda-li má člověk vůbec právo jednou láskou zabít druhou.

Kráčet dole, nebo - věru
až na vrcholku teploměru,
stoupat výše podél rtuti,
aby nahoře pak - na peruti,
se nesl k dalekému atolu,
šťasten k němu šel po molu,
jenž útesy zkuly z korálů,
co o lásce vědí jen pomálu.

Aby pak kladl sobě i světu,
z písmenek tvořící větu,
jež na rty klade otázku,
zda smí měnit lásku za lásku.

Zda-li je v zákonech vesmíru,
svoleno odejít bez smíru,
zpřetrhnout pouto mezi jí a jím,
a duše rozdělit aktem jediným.

Musí to tak býti - že,
člověk touhou lásce lže,
když jenom jeho zásluhou,
naplní srdce křehké žal,
pokud - by jedné před druhou,
člověk lásce přednost dal.

Bez rozmyslu a ve spěchu,
v duši trpce city zhynou,
když pro svou vlastní potěchu,
si k lásce duši zvolí jinou,
a od bytosti jíž slib dal,
tím - navěky se odpoutal.

Publikoval(a): C.I.F, 1.6.2021