Anotace: Co na to říct... poznala jsem někoho tak nádhernýho zvenku i zevnitř, že mě nutí i občas myslet tak trochu poeticky. Ale je to další zkaženej člověk, co se kazí sám a to mě trápí, když vím, jak moc dokonalej je. Tak se mu snažím pomoct.

Spíš tak sladce, slunce mé.
Měsíc dnes svítí jen pro tebe
a hvězdy jeho sousedé
svádí mě pohlédnouti na nebe.
Myšlenky jako mraky plynou,
sny se do tvé mysli vkládají...
Naděje mé pomalu hynou,
emoce tou samotou strádají.

Sladce spi, slunce mé.
Hřej mě dál tou chladnou nocí.
Nevíš, jak je to nádherné,
neb žiješ život bez emocí.
Bolest tvou nevyléčí jed,
jak marně se domníváš.
Mění srdce tvé v pouhý led,
ač stále se usmíváš.
Pouze iluze v hlavě ti vytváří
a mysl tvou sladce klame,
časem podepíše se ti na tváři,
pochopíš, až jednou tě zklame.

Tak sladce spinkej, slunce, ještě dál.
Rozjasni mi další den.
Zapomeň to, čeho ses přes den bál
a sni další krásný sen.
Už se nemusíš cítit sám.
Toužim vyléčit bolest tvou.
Dokud tě vedle sebe mám,
hodlám tě léčit láskou svou.

Publikoval(a): IDK, 13.5.2021