Vroucí
Vroucí
Oslněn sluncem,
žhnoucím, jak prudce.
Více však srdcem,
sepjaté ruce.
Pohledem v prázdno,
přesto tak plným.
I poznal své dno,
jako anonym.
Slunce již v mracích,
srdce dál žhnoucí.
Ten, života mnich,
probdělých nocí.
Publikoval(a):
Litarts, 24.4.2021