Anotace: ---

Kráčí po schodech,
a již u dveří.
Co mi tak svěří,
až, se tají dech.

Stále však ticho,
vzrušení roste.
Srdce mi posté,
odbíjí příchod.

Stojí, neklepe,
ani nezvoní.
Jak to jen voní,
co zvolit lépe?

Či to mé zdání,
a tam nikoho?
Pocitů mnoho,
otázek ptaní.

Odvahy není,
více tu strachu.
Z náhlého krachu,
jenž mi vše změní.

Opět ty kroky,
avšak se schodů.
Nacházím shodu,
pro zralé roky.

Otevřu rázně,
a co nevidím!
Spím snad, nebo bdím,
vstoupím do lázně?

Tam, přelud ženy,
podoben snění.
Pro život jmění,
jak zahalený!

Vycházíš pozdě,
říká mi tiše.
Odcházím spíše,
ale ne v pomstě.

Měl jsi otevřít,
a dát mi vstoupit.
Štěstí se chopit,
slepotou prozřít.

Neotevřel jsem,
neb jsem i věděl.
Jaký jsi předěl,
vábným svým hlasem.

Publikoval(a): Litarts, 12.4.2021