Anotace: a jeho pracovní den ;)

Jsi vítr jenž se žene
napříč širým nebem,
neseš s sebou mraky
a v tvém těle bledém,
kvílejí přízraky.

A když nasycen
dechem luk a lesů,
svou vahou znechucen,
tu ztrácíš se v běsu.

Provazci deště
bičuješ krajinu,
mocnými blesky
dáváš jí za vinu,
že tě tak vykrmila.

netrvá dlouho a podleháš únavě,
odchází důvod zloby,
zase se usmíváš
z modré oblohy.
Lehký jak pírko,
svěže zavoníš,
necháš se nést,
jak trylky jarních pěvců,
vůkol polních cest,
tak příjemný jsi,
když zrovna nezlobíš.

Publikoval(a): paranoya, 1.4.2011