Jaro
Jaro
Zamrzlá Něva,
bílá klikatá cesta,
zavátá sněhem.
Jako sleva,
jako teplá vesta,
tvář má s úsměvem.
I přes tvrdý led,
přes silný mráz,
proud si to valí dál.
Jaro nepřijde hned,
až roztaje kras,
a květy pokryjí sál.
Vytrhne se zima,
z mého kalendáře,
z našeho života.
Bude to prima,
v neustálé páře,
se dopředu valit,
jako potopa,
a jídlem se dávit.
Sněženky budou pít,
ze slunečního poháru,
v teplém dusném oparu.
Plující kry budou jíst,
u náhonu mlýnu,
promočenou hlínu.
Rampouchový vladař,
s ohonem jinovatky,
odchází do postele.
Přichází nový vladař,
s kloboukem z pampelišky,
a se stromy,
rozkvetlými,
na oltáři v kostele.
Publikoval(a):
Antek, 29.3.2021