Co vidím ve tmě; co tma vidí ve mně
Co vidím ve tmě; co tma vidí ve mně
Dívej se směrem tmy. Co vidíš?
Vidím..
Údolím hlubokého stínu
přímka křiku.
Kachle
jejich popraskané rty;
někdo je vytrhává z dásní zdi
Není to tolik zub jako dítě.
Ta zeď je věčnost - nikdo ale nechce
poslouchat.
Spáry jsou cesty do neznáma
házím do nich slova a vytahuji vzdálenost
není symetrická; podobá se Matce
a na hořícím konci ozvěně
Kdo přichází s hlínou v mezerách řeči
postaví z nich město - svůj původní tvar.
Kdo odchází beze slov
rozmluví zem.
Dívej se směrem slepoty. Co vidíš?
Vidím...
Údolím hlubokého stínu
sad ovocných stromů.
Jeho úsměv vyskládaný jablky
popraskané rty.
A není to tolik sklizeň
jako vytrhávání kořenů z aleje věčnosti
aby na jejím doutnajícím konci
někdo získal zpátky svou
vyhozenou duši.
Publikoval(a):
Marek Miko, 21.3.2021