Anotace: ... Věnováno Zelené Táře a těm co milují...

Den uvadl jako květy růží
co jsem dostala ke Dni žen
často nacítíš, co mě tíží
závoj tajemství bývá roztržen

po strmých cestičkách srdce
Zelená Tára s Láskou mě vede
chutná mi sladce, někdy až trpce
za slunného dne i noci bledé

a cesta Soucitu otevírá brány
v přítomnosti září tady a teď
závoje iluzí jsou rozervány
když ve svém srdci hledám odpověď

znám tvoje mapy, umím v nich číst
někdy zabloudit dodá mi sílu
v knize života otočím list
tiše se zasměju v klidu a míru

voňavá dřívka nesou mě s tebou
na vlnách lásky jež ze srdce proudí
bosé nohy v mechu sametu zebou
po ostrých střepech slov nepochodím

milovat se s noční oblohou
tonout v mracích které krvácí
lásku a svobodu vzít nám nemohou
jenom iluze v tichu se poztrácí

přála bych si vzít srdce do dlaní
dát ti jej k snídani bez zbytečných slov
vždyť jenom v lásce skrývá se poznání
a jenom v srdci ten pravý domov...

Publikoval(a): Klarineb, 18.3.2021