Anotace: Mohlo jí být sotva dvacet...Měla pronikavě zelené oči, hluboké až na dno duše...A vlasy blond, a zimu měla ráda,připomínala jí její chlad v srdci jenž jí život nabídl.

Kočičí oči se zimou
se loučí
ruce se chvějí
v naději zimy
bílého jmění

Se zimou se loučí
s tím bílým sněním
které má
umrzá

Její
dech,tep a smích
a chladné tělo
boj vzdalo

Nad tělem námraza
srdce v těle
umrzá

Kočička toulavá
co z měsícem tančila
hvězdy lovila
vločkami se přikryla

Kočička toulavá
hravá a bolavá
naivní
srdce v ledu se zrcadlí

Hrad ledový
její stavení
už ji nic nebolí

Publikoval(a): kopretina7777, 12.3.2021