Hlas / Vina nevinná / A dál?
Hlas / Vina nevinná / A dál?
Mluví do větru,
volá do dáli.
Slyšet z povzdálí,
tichounce větu.
Kdo, že to volá,
slyšet jen málo.
Snad se to zdálo,
shora, ne zdola.
Hlas i utichá,
jak vítr sílí.
Skučí a kvílí,
jeho pleticha.
Avšak neztrácí,
se tu ve větru.
Pro vzdoru větu,
stále se vrací.
Jakou to větu,
jaké, že slovo?
Opět nanovo,
s větrem do střetu?
Toť života vzdech,
darem i úděl.
Co bolí tě, sděl,
pro čerstvý nádech.
Vina nevinná
Co vše osudem,
to také darem.
Naším útvarem,
pýchou i studem.
Za co trestáni,
k tomu vedeni.
Děj každodenní,
tlak bezustání.
Akce, reakce,
podnět a výkon.
Života běh, skon,
stálý poradce.
Tvář v řádu vyšším,
a ne náhodou.
I nikde shodou,
svou vlastní skrýší.
Kdo takto řídí,
nad námi pánem.
Tvořivým ámen,
stopy roztřídí.
A dál?
Třeba tak:
Otevři zrak,
napni jak prak.
I uchem slyš,
víc se dovíš.
A hmat je chvat,
dál chce tě zvát.
Pak myšlenka,
hra přetenká.
Stavem duše,
jednoduše.
Slovo slabé,
jen ochablé.
Nebo silné,
neomylné.
Krátce, stručně,
a souzvučně.
Či též dlouze,
vždy stav z nouze.
Také víra,
všehomíra.
Publikoval(a):
Litarts, 23.2.2021