Ve větru / Živá voda
Ve větru / Živá voda
Vě větru
Lehký vánek pohladí,
něhou vlahých doteků.
I připomíná mládí,
času plynoucí řeku.
Silný vítr doráží,
naléhavou potřebou.
Neodbytný v kuráži,
co může, nese s sebou.
S větrem také o závod,
či vzdorem proti němu.
Unášen, jak v proudu vod,
či v souboji o změnu.
Vane i všemi směry,
mírně, prudce, v poryvech.
Ustát jej bez opěry,
bere sílu, mnohdy dech.
A odkud vítr fouká,
dobře se též rozhlížet.
Co vše, padne do oka,
tozcestím, kudy jít vpřed.
Živá voda
To je ta, co život dává,
plodem, tělem, pak i duší.
Kdy vodním tokem se stává,
s opěrnou, pevnou výztuží.
Od zurčivého pramene,
jen bublavého potůčku.
Ve hře skákavé, proměnné,
přidává si krok ke krůčku.
Rozrůstá se a mohutní,
posilou svými přítoky.
Také pomocníci nutní,
zde ochranou před útoky.
A potom v řeku vyústí,
ve splavnější, mírnější proud.
Živá voda neopustí,
nestanoví-li boží soud.
Publikoval(a):
Litarts, 18.2.2021