Anotace: ...

Mnoho z té krásy mi ulpělo na rukou
pod mým dechem budíš se do jitra před bouří
ta vůně je táhlá a mělká
jako dotek starých zdí.

A v té jediné chvíli se nedonošené verše lámou a ztrácejí
ty zůstáváš v neoblomném tichu
a znovu se mi tvá slova měkce vrývají
do všech světadílů hluboko pod kůží.

Chci tě ještě jednou cítit v plicích
a rozhazovat naději po zamrzlých náměstích
od kolemjdoucích sbírat střípky poezie
a přisypávat si je do čaje.

Publikoval(a): Lugilla, 15.2.2021