Sněhová vločka
Sněhová vločka
Sedím doma v teple
a na klíně kočka,
za okny je mráz
poletuje vločka,
míří si to rovnou
k zasněžené větvi,
náhle slyším praskot
a ta k zemi letí.
Milióny vloček
v jediné závěji
a každá vločka
je pro ni nadějí,
že se hne z místa,
něco se změní,
když všichni myslí,
že to možné není.
To nic, to nic,
to malé bílé nic,
má váhu muší
přesto mě učí.
Já nic, já nic,
často říkám já nic,
přitom můžu hodně
ať je hezky nebo sněží.
To nic, to nic,
to malé bílé nic
má váhu boží,
to je oč tu běží,
já nic, já nic,
říkám nezmůžu nic
a sněhová vločka
mě zatím osvěží.
Publikoval(a):
baruša, 14.2.2021