Anotace: Třináctá báseň z 20ti připravovaných

Kdo odpustí naše hříchy až všichni padneme
poslouchám oceán snad jednou najdu i já v duši mír
co přinese další chladný zítřek usmíření či peřeje?
Naškrábaný dopis na rozloučenou jako jediný po nás zbyl

procházím se pobřežím vše je jiné už nám vypršel čas
zírám do novin však dobré zprávy se jaksi do rubriky nevešly
existuje královna mého srdce co by odehnala z jeho nitra mráz?
Analyzujeme sny přitom ždímáme nahořklé slzy vsáklé do peřin

spousta dětí pláče neboť odešla všechna radost a smích
tak pojď kousek se mnou ukážu ti své skryté tužby
nezbylo nám nic než krev stékající tiše po dlaních
další mrtví pro peníze prozraď kam jsme to jen došli?

Nikdo nemá svědomí celá planeta tone v plamenech
hlavu mi plní vize nadcházejících sychravých dnů
zeptej se trpících co si myslí o všech těch obětech
jenž si přáli nadobro konečně opustit tento bludný kruh

je více než možné že budu po smrti zpátky… reinkarnovaný
život běží jako o závod na to vychovat vlastní plémě
každého z nás asi nakonec čeká přítmí chladné cely
vzpomínky odchází a berou si tak i velký kus ze mě

kliniky po strop přeplněné budoucími nebožtíky
s kamennou tváří sleduji to aktuální dění všude okolo
příkaz elit zní zabít všechny slabé na plicní embolií
buďme radši obezřetní neboť ještě není hotovo

přichází další noc a já doufám že mé srdce je ryzí
chtěl bych si přehrát život zpomaleně, pozpátku
snad veškeré mé obavy zčistajasna napořád zmizí
těsně předtím než ulehnu s klidnou myslí… ke spánku

Publikoval(a): Makaveli, 23.1.2021