MLHOU
MLHOU
Mlhou svou, jež myšlenky halí,
jen ztěžka se jí prodírají.
I zrodí se a opět zkalí,
jak v protivenství takto zrají.
Silou vlastní, hledají se zas,
a prázdnotou si razí cestu.
Pronikají, zostřují svůj jas,
by přežiy, ve svém průklestu.
Myšlenky, očistného vzletu,
zrozené z mlžného oparu.
Podobností k lučnímu květu,
v proměnách života a zmaru.
Publikoval(a):
Litarts, 26.11.2020