Ostnatý drát
Ostnatý drát
Ten, jemuž radno se vyhýbat,
ta bolestná hranice pnutí.
Kde již i není s kým se líbat,
k chodu zpětnému tak donutí.
Veškerá provází konání,
také myšlení rozepnuté.
Ohradou, bezuzdného hraní,
i chvalozpěvy posunuté.
Hlídá, varuje, dá pocítit,
kdy potřebou vzdát se přemíry.
Citům, rozumem nutno svítit,
není naším ten prostor širý.
Co je skromnost?
Přijímat rovnost,
ne však podřadnost.
Vážit si mála,
obrana stálá.
Je-li i plodnost,
dát jí tak hodnost.
V úsilí o dar,
sdělný hledat tvar.
Cenit si svého,
stavem bdělého.
Publikoval(a):
Litarts, 16.11.2020