Anotace: ---

My jsme ti senioři,
tváře nám jenom hoří.
To my jsme měli bořit
ten starý podlý svět.

Však jak jsme rozum brali,
tak jsme se vykašlali
s přehledem na šakaly,
co chtěli poroučet.

Teď ubývaj nám síly,
nám, co tu ještě zbyli,
dýchá nám do zátylí
potvora zubatá.

Sedáme na zahrádce,
ať od Klenčí či Hradce,
nemáme síly prát se,
pěstujem rajčata.

Tak to na světě chodí.
Člověk se pracně rodí,
pak na provázku vodí
za sebou vztek i strach.

Časem nasbírá pokut
jako mongolský nokud
a nemá pokoj, dokud
neleží na márách.

Publikoval(a): Jikra, 12.10.2020