PROMĚNY
PROMĚNY
Jak proměnlivým tvorem člověk,
od počátku, ke konci svému.
Mnohému tomu vždy patří vděk,
zdravému stavu rostlému.
Zraje tělem i plodem ducha,
srovnává, hodnotí a tříbí.
Zkoumá, co pravdou, co porucha,
hledá svůj vlastní pocit libý.
Přesto však něčím stále týž,
jímž proměnám tak nepodléhá.
A to, je to stálé jeho když,
jej poznáváš, víš i jak běhá.
Noční hry
Ve spleti živých snů,
režií fantaskní.
Věčnosti se dotknu,
otevřeností k ní.
Směsicí žitého,
a neskutečného.
Dramatu lítého,
avšak i vděčného.
Toť surrealismus,
pojmem uměleckým.
Znak mínus nebo plus,
pád, boj a opět prim.
Pomatené děje,
plodem fantazie.
Nejrůznější reje,
vlídnosti, razie.
Jaký den, vždy i sen,
jenž vjemy překládá.
Nový jím předurčen,
přetížení padá.
Prožitky vypere,
nečistot je zbaví.
Povzbudivým směrem,
vědomí ozdraví.
Kouzlo rána
Ráno nové naděje,
probuzení k milosti.
Vše, jak touhou se chvěje,
neskrývanou radostí.
Pocit vyrovnanosti,
i nové síly vzletu.
S vírou a oddaností,
hrou rozvitého květu.
Žádného chvatu, spěchu,
v plánech těch ustavičných.
Vzácná chvíle oddechu,
bez rozporů příčných.
Ráno snivé naděje,
odpočinkem z večera.
Den, pak již dále spěje,
ve svém světle do šera.
Publikoval(a):
Litarts, 11.10.2020