STÍNOHRA
STÍNOHRA
Stín sem, stín tam, neunikám,
neboť ve stínohře žiji.
Stínem jsi ty, stínem já sám,
i vlastním stínem se kryji.
Předáváme stopu stínu,
otiskem hraného znění.
A myjeme, v čistotu špínu,
sami sebou okouzleni.
Byl jsi tu, a kde jsi nyní,
co, tu po tobě zůstává?
A kdo koho za co viní,
jen vzpomínka mlhavá.
Nejsme víc, než souboj stínů,
v úsilí o sjednocení.
Podobni, směsici plynů,
a v něm i osamoceni.
Já, ty, on a my jsme všichni,
herci, divadlem žijící.
Jen si do někoho píchni,
zahraje ti roli krycí.
Publikoval(a):
Litarts, 1.10.2020