Lásko neodcházej
Lásko neodcházej
v záklonu nebesa vzýváš
ať nad Tebou se smilují
prosíš je a ruce spínáš
nechť se lidé milují
rmoutíš se, máš pocit viny
pláčeš a jsi zoufalá
Tvé srdce halí černé stíny
citíš, že jsi selhala
sebe sama dokola se ptáš
přoč není všechno jak má být
tak zbytečná si připadáš
už nechceš v tomto světě žít
však naděje umírá poslední
a ty nikdy nevzdáváš se boje
mnoho lidí o Tobě stále sní
a nechce víc, než požehnání tvoje
na kolenou Tě prosím
LÁSKO neodcházej
i já Tě ve svém srdci nosím
tak zůstaň
a navždy životem nás doprovázej
Publikoval(a):
James Libustka, 23.3.2011