Anotace: ..tak trochu pohádková...

Housátko

Povím vám pohádku
o jednom housátku
které si myslelo
že je anděl,
křídla má jako on
a hlásek jako zvon
kde má své nebe
však nevědělo.
Housátko samotné
je smutné,moc smutné
trochu se na vodě bojí,
pluje u leknínů
„mami“
tam se leklo stínů
kterých?
No přece temných.

Tam racek se chechtá
housátko se zeptá
„proč se mi racku směješ“?
Jsem racek chechtavý
to každý o mně ví
pověz mi housátko,
co vlastně chceš?
Schovej se v rákosí
tam žáby klábosí
kvákají,kuňkají
přidej se k nim.
Housátko povídá
to anděl nedělá,
ten lítá v oblacích.
To zas já vím.

House ty jsi chytrák
tak si leť do oblak
vždyť ani pořádně
nevyletíš,
housátko řekne,ať,
jsem ještě malý pták.
A ty,racku,
jak anděl taky neletíš.
Ty malé housátko
z leknínu poupátko
tam plave tvá máma
s housaty,
jedno prý ji schází
a to mámu mrzí.
Ty její andílku,
housátko,ty,ty,ty.

Ta husí mamina
už je spokojená
s housátky plavala
ke břehu
travou se kolíbou
za tou svojí mámou,
kolem roste oves
pak došly na náves
na dvorek,zahradu
za ohradu…
-------------------

Publikoval(a): Květka Š., 19.9.2020