neštěstí bývalo mým bohem
neštěstí bývalo mým bohem
na podlaze
rozlitým mlékem
nahořklý tvar
pokáceného ořešáku
ještě pár slov
a měsíc přestane
svítit černě
do ruky beru jehlu
zavřenýma očima
navlékám železnou nit
kapku po kapce
sešívám mokrý strom
ve sváteční oblek
aby z něj už nebyla cítit noc
na zápraží pošťák
matka mu
výměnou za napsanou řeč
dává pocukrovanou buchtu
a sleduje jak z ní
jedním dlouhým výdechem
rozfoukává cukr
jako vítr sypký sníh
z chladnoucích střech
zpět do jejích
slaných očí
víš jak vysvobodíš motýla
z klece?
uděláš z klece motýla
ne všechny domy mají dveře
a některé dveře lze
otevřít jen uvnitř
jak její slova doznívala
v ozvěnách dřevnatěla
až se z nich stal strom; ořešák
jak mával nesčetnýma rukama
připraven na odchod
ani se nehnul
a já
pářu oblek
kůží vrůstám v dům
abych se zavřel
Publikoval(a):
Marek Miko, 1.8.2020