Anotace: ---

Pršelo, jen se lilo,
a v okapovém žlabu,
topil se ve vodě brouk.

I srdce, ve mně ožilo,
jak hrabal se tu ve srabu.
Tak jsem to celé okouk,
a podal mu dřevěnou hůl.

Brouk, chytil se tak napůl,
pak cele se udržel.
Já hůl k sobě přisunul,
a chroustka letního uzřel.

I postavil ho na nohy,
na okenní parapet.
V bytovém svém podkroví,
by vrátit se mohl zpět.

Brouk se příliš nehýbal,
jak otřesen byl celý.
Slabost svoji neskrýval,
v pohybech byl nesmělý.

A to se již stmívalo,
kdy stále jen pršelo.
Co, nocí se skrývalo,
a oko brouka zřelo?

Pak ráno tam již nebyl,
nabral sil a odletěl.
Tak já jsem ho zachránil,
a dobrý pocit měl.

Publikoval(a): Litarts, 9.7.2020