HLASY NITRA
HLASY NITRA
Hlasy nitra
Sedím a do okna hledím.
V uších mi zní, velmi jemný,
vysoko-frekvenční tón.
Takové chvění a zrnění.
Poslech šumivý, nezpěvný,
výkonný mozkový pohon.
Myšlenky, v překotném znění,
svůj původ zde mají i skon.
Sedím a do okna hledím,
v uších, jemný, šumivý tón.
A já si v něm sním i bdím,
na plně, nastavený výkon.
Těkavá
Překot myšlenek a pocitů,
pro něž tak nesnadná volba slov.
V těkavém, sporém průsvitu,
spíše, jako neúspěšný lov.
Ztrácím se, a opět nalézám,
v podvědomí svého vědomí.
Avšak nejsem, se sebou tu sám,
a jen tak něco mě nezlomí.
Z paměti, noří se vzpomínky,
na četné prožitky a skutky.
Jež, život tvoří bez výjimky,
dobrodiní, dary i půtky.
Kolik postav, kolem nás projde,
s nimiž přicházíme do styku.
Z těch stop, i mnohé nám nedojde,
vše záleží také na zvyku.
Já mám
Tak krásně je mi,
v té naší zemi.
Vzhlížím i k nebi,
byť se mi šklebí.
Beru i dávám,
oddávám se hrám.
Rád mám ten život,
lesů, strání, vod.
Publikoval(a):
Litarts, 29.6.2020