Anotace: nežli víno, příště si dám radši vodu.

v rohu mně tak známé zatuchlé hospody
ve sklence vína nacházím kousek svobody
zas a zas před sebou utíkám
ale nevím vlastně proč a kam.

hladina hřejivého vína je náhle zčeřená
pobledlé tváře barví se do sytě červena
do těla rozlévá se štěstí a naděje
přesto ruka bez přestání se chvěje.

myšlenky ale rázem se zpomalí
začínám vnímat svět zpovzdálí
pošetilé obličeje všech těch lidí
kteří jen na vlastní blaho vidí.

žádná ta loutka nespatřuje pravdy nebe
ale každá doufá ve smysl sama sebe
věří že jejich hra nepostrádá smyslu
a žijou si dál, jen tak bez rozmyslu.

někde uvnitř ale vždy myšlenka víří
že nezdárný konec její se blíží
každé divadlo má přece závěr svůj
ať je to počin můj či tvůj
obávat se ale čeho není
smrt je přec krásné vysvobození.

…

hlava padla na stůl pod tíhou vína
na to hezké ze světa snadno se zapomíná
zítra v tomhle špatnym divadle zas zahraju svojí roli
i když o to zdánlivě jen málokdo stojí.

...

[10.5.2020]

Publikoval(a): stin, 10.5.2020