Verše opřené o strom
Verše opřené o strom
stromy vrostlé do vzduchu
jak vyvěšený krevní obraz
že krve by se nedořezal
a o jeden z nich opřená
dívka
schovává oči do knihy
od klína blíž k srdci
chodila někde hluboko v jitroceli
přeříkává z paměti vítr slov
vyrušeně otáčí hlavu směrem
mého příchodu
oči jdou po trávě nesměle
až ke mně
jak otevírám svou knihu
usmívám se na ni
nenapsanými
verši
v jitru svých starých cel já hlupák
nezmohl se ani na slovo
jak strom na odchodu
ani se nehnul
Publikoval(a):
Marek Miko, 8.5.2020