Tvrdoměkká
Tvrdoměkká
Skelet jak z betonu,
tak ne, jen z kostí.
Obal v měkkém tónu,
citové jakosti.
Myslím, cítím, pak jsem,
stavem zplnomocněn.
Přicházím také sem,
v podobě své, zasněn.
Kde však se myšlenky,
kde, city toulají?
Ach, jak ten led tenký,
po čem tak volají?
Píseň zpívám si svou,
tichou, tvrdo-měkkou.
Živou, jež mou i hrou,
a diriguji rukou.
Publikoval(a):
Litarts, 28.4.2020