Anotace: Tak jsem prolistoval kalendář z roku 1954. Některá staročeská a dnes už zapomenutá jména mají svůj půvab. Háta měla svátek 9. ledna.

Nedala si pozor Háta,
leží v louži plné bláta,
vzteká se a děsně kleje,
naštěstí už slunko hřeje.

Trdlo je ta naše Háta,
na louce se směje táta,
matka spěchá ku pomoci,
vždyť je dcera po nemoci.

Nové šaty, jaká ztráta,
vzteky brečí nyní Háta,
nepomohl hadr, vata,
tak se mění na hulváta.

Doma máme velké dláto,
osekám to bláto, Háto,
Herodes jsi a ne táta,
prská matka rozesmátá.

V neckách potom Háta sedí,
zlostné slzy přitom cedí,
do práce se matka dala,
řádně dceru vydrbala.

Třikrát vodu vyměnila,
než je dcera čistě bílá,
vyhýbej se loužím, Háto,
ať zas nejsi samé bláto.

Publikoval(a): Psavec, 21.4.2020