PRACH
PRACH
Z prachu povstává vše,
a v něj se opět vrací.
Ať již dobré, nebo zlé,
i jakoukoliv prací.
Kolem jen samý prach,
usedá a vzduchem víří.
Pak, v rozličných světla hrách,
zrnka jeho se kříží.
Živé, i to neživé,
vlastně vše, živým jest.
Vždy, tak či onak chtivé,
svým směrem se nechá vést.
Kolem mne usedlý prach,
a já píši si ten svůj.
Lehoučký, tak jako v hrách,
jak ten ve vzduchu, i můj.
Publikoval(a):
Litarts, 16.4.2020