Anotace: Moje opilecká noční procházka domů, povídání si s měsícem. Ztracená v nefunkčním 4letým vztahu s alkoholikem, pořád opilá utíkám myšlenkama ke 'kamarádovi' na párnu, nebo co to jsme...

Měsíci, co jsem sama,
měsíci, co svítíš mi na cestu,
dovol mi se kochat krásama
a podrob mě tak testu.

Ukaž mi, na kterou mám sejít stezku,
chci mít společnost jen jednu dlouhou noc,
zbav mě toho stesku,
pošli mi ho, nechci toho přeci moc.

Dovol mi slyšet, jak jeho hlas chraptí
a dovol mi ještě jednou studovat jeho tvář,
dnes v noci jsou mi jedno všichni svatí
a já sama si chci sundat svatozář.

Chci ochutnat jeho rty, i když se to nemá
a chci cítit jeho dech, blízko mojí kůže,
řekni mi, jestli je ta přitažlivost vzájemná,
dnes mě nezajímá, co se smí nebo může.

Chci jeho doteky, ty který nejsou jemný,
vždyť víš, jak potom toužím...
Je to špatně, ale bylo to tak příjemný,
dej mi, co si zasloužim.

Proč si nemůžeme celou noc povídat venku,
probrat jak to všechno vlastně je.
Vidíš mi do hlavy, vidíš mou myšlenku,
nemusím ti přeci psát eseje.

Proč svítíš stejně když slibuješ
a svítíš stejně i když nic.
Nevadí ti, jak moc mi ubližuješ
když jen posloucháš, ale neplníš.

Publikoval(a): IDK, 3.4.2020