Anotace: báseň vznikla spontánně,když má žena dotvořila překrásný obraz akrylem na plátno...ponořil jsem se do barev a stvořil k tomu verše...:)

svou kvalitou se nacházela
v nedokonalé verzi sebe sama
uprostřed plujícího korábu v srdci
smířená tryskala fialové cosi
aby zůstávala pořád mladá
v prožitku svého vzniku

osamělá ve hvězdách melancholie
jako střípek jednoho života v zrcadle
pro tichou hudbu z nostalgie
dozrává si náramně
v lotosovém květu

vůně jejího krku medem
kometky včelky jí osladí hojností
do paprsku v přesahu kamsi vede
všechno živoucí pohostit

v plamenech zlata ve středu terče
rozkmitá svoje dálnice z truhly
na všechny dosáhne,stříbrem je obsahne
plynule protekly všude kde mohly

jako láska z čisté a proudící vody
vykapaná z očí planet
bývala i bolestí
však přelila se s láskou za ně
se třpytivou lehkostí

Publikoval(a): Martin Havlíček, 2.3.2020