Anotace: Jen tak ...

Přemýšlím o všem možném
na sklonku svého života,
nežil jsem jen v samé slotě
též zde byla dobrota.

Myšlenky v hlavě se mi honí
a proč mé oči slzy roní,
proč jsme lidé, to rád bych věděl,
proč nejsem orel a na skále seděl.

Proč nejsem želva, co málo pospíchá,
má dost času, sta let se dožívá,
proč nejsem ryba, co ploutví šplouchá,
na krásu žen se ve vodě kouká.

Proč nejsem lev, co má svou smečku
jak rozhodne, tím dá tečku,
proč nejsem slon, a dá chobotem ránu,
někdy si připadám jak on v porcelánu.

To, že jsem člověk, tomu jsem rád,
že mohu pracovat, s myšlenkou hrát,
užívat života a ženské krásy,
snad se i nakonec dočkám té spásy.

Publikoval(a): děda včela, 28.2.2020