Stmívání
Stmívání
Anotace: O ženě.. jemně, temně, nezkaženě...
Okna jsou černá po setmění
a ona sama zadumaná
si se soumrakem k nebi hledí.
Hlavou jí letí marné snění,
rty vyslovují slova planá,
však o kom, to jen hvězdy vědí.
Milostné nálezy a ztráty
když do deníku znamená si,
krůpěje slzí smočí řasy
Pak uhladí si z čela vlasy
a pod polštář zas něžně vkládá
své vzpomínky na zašlé časy.
Raději rychle pozhasíná,
však s neklidem marného snění
jí uvnitř těla horkost vzlíná.
Tu místo pokojného spaní
při vzpomínce na milování
se sama laská měkkou dlaní.
Klid rozlévá se v její tváři,
a za chvíli už spokojená
usíná v důlku na polštáři.
Publikoval(a):
Henriette, 22.2.2020