Anotace: ...

Dva úhly co uhýbají očima, když se střetnou
odraz slov schoulený za větou
dlaň večera co touží po hlase
i každé nevšední ráno někdy pohasne
unavený nervový systém v lednovém procesu
květ hoří v nekonečném úžasu
ve vaně vody pod bradu
jednosměrka hned po výjezdu
unavený sval myšlenek chtěl by jít spát
chuť horké vody na jazyku
nohy na kraji rovníku zůstávají stát
potrubím do plic, oči mění se v okamžiku
když stíny zatahují se do ulic, skončí v panoptiku
V panoptiku pološera rozmáčené na milionkrát
Budoucnost, jazyk milénia
čirá slova, piha na kráse
to lidská slabost nelenila,
když vyprávěla o zkáze
Před 5. ráno vstávej rychle do práce..

Publikoval(a): slzy-deště, 27.1.2020